Jednu z nejstarších písemných zpráv o okolí našeho hlavního města představují poznámky arabského geografa AI Masudiho, který zemřel v Egyptě roku 956. V jeho zápiscích se píše o slovanské říši, jejímž centrem je al Firag a které vládne král Vandžslaf. Dále AI Masudi píše, že město al Firag je prý velmi bohaté, poněvadž má nejen úrodná pole a silnou vojenskou moc, ale také "zlatou báni". Není pochyb o tom, že tento cenný historický pramen hovoří o českém knížectví, Praze a knížeti Václavovi. Není již zcela jisté, co bylo míněno onou "zlatou bání". Jelikož je však tato "zlatá báně" dávána do přímé souvislosti s Prahou a nacházela se tudíž zřejmě v její těsné blízkosti, můžeme se domnívat, že tímto vznosným pojmenováním byla míněna bohatá naleziště zlata v okolí dnešního městečka Jílového dvacet kilometrů jižně od Prahy.
Zda tomu bylo skutečně tak, dnes již asi s naprostou jistotou nezjistíme, protože určitější zprávy o Jílovém a jeho zlatě pocházejí až z doby značně pozdější. Jisté aleje, že ve zlatonosných vodách nedaleké řeky Sázavy a v okolních potocích se zlato rýžovalo skutečně odpradávna, zřejmě již od keltských dob, tedy zhruba od počátku našeho letopočtu. Víme i to, že dvůr knížete Václava byl bohatý na stříbro i zlato. Odkud se sem zlato dostávalo, přesně nevíme, je ale pravděpodobné, že pocházelo právě ze zlatonosné oblasti kolem dnešního Jílového.
První písemná zpráva o Jílovém pochází až z první poloviny třináctého století (1235 - Gylowy). V této době se od rýžování zlata začínalo přecházet k dolování, neboť se zjistilo, že země skrývá dosud netušená bohatství a zásoby zlata jsou zde velmi bohaté. Určitou souvislost se zlatem má i jméno dnešního městečka. Jak ale vysvítá ze starších dokladů, jméno mělo původně podobu mužského rodu Jílový a označovalo nejprve vrch, na jehož úpatí se vypíralo zlato ze zlatonosného jílu. Základem jména je tedy slovo jíl, které označuje mazlavou půdu. Zlatonosný jíl dal vznik i některým dalším jménům, například názvu obce Jíloviště nedaleko Zbraslavi, v jejímž okolí se dříve rovněž těžilo zlato. Slavným jílovským dolům se však nedaleké Jíloviště nemohlo nikdy vyrovnat. Největšího rozmachu dosáhla těžba zlata v Jílovém za vlády Lucemburků. Obdobím, které bylo naopak pro doly téměř zničující, bylo sedmnácté století poznamenané.třicetiletou válkou.
Historické prameny hovoří o mnoha dolech, jejichž názvy jsou často poetické, některé znějí dokonce až pohádkově. Nacházely se zde například doly Beránek, Kocour, Holoubek nebo Netopýr, ale také Žalář a Rozkoš. Nechyběly zde ani Zlatý pohár, Zlatý koflík, Zlatý kozel, Zlatá růže nebo Štědrá ruka Páně. Méně výnosné doly nesly naopak jména jako Pěthaléř, Patnácthaléř nebo Chudoba.
